Silniční rallye „O nejlepšího vrchaře Středních Čech“

I když jsem srdcem pořád biker, obvykle si každý rok na jaře nebo na podzim zajedu i nějaký silniční závod. Letos mě zaujal a termínově vyhovoval specifický závod Praha-Křivoklát-Praha, kde se soutěžilo o titul „Nejlepšího vrchaře Středních Čech“. Trať byla namotaná na západ od Prahy, kam jezdím často na tréninky, takže její podstatnou část jsem znal a na zbylé silničky jsem se těšil, že se poprvé podívám a načerpám inspiraci na příští švihy. Nebyl to však závod od startu až do cíle, protože se jelo systémem individuálních časovek do vrchu po vzoru rychlostních zkoušek jako v rallye. To vnášelo do celého závodu úplně jinou atmosféru, protože se mezi měřenými úseky mohlo jet volně pospolu v balíku.

Startovalo se z Hostivic, kam jsem dojel v pohodě na kole z domova. Na prezentaci jsme dostali zvláštní čip, který se připnul na představec a který na začátku každé „erzety“ aktivoval časoměřič pod kopcem. Cílový čas na měřeném úseku už byl měřen naštěstí bezkontaktně, takže se už nemuselo zastavovat. Mohli jsme si v průběhu závodu vybrat po prvních 3 měřených úsecích, zda jet kratší nebo delší variantu s celkem 5 nebo 8 kopci. Já měl z předchozího dne v nohách více jak 100km na biku (vč. vloženého závodu do vrchu v Klecanech), a tak jsem se rozhodl pro tu kratší, neboť představa být o cca hodinu déle na trati se mi úplně nelíbila.

První kopec do Bratronic na rozjezd měl 1,4km (převýšení 108m) a poprvé se ukázalo, kam asi budu svou výkonností zapadat. Pár lidí jsem předjel, pár lidí předjelo mě, takže takovej lepší průměr jako obvykle, říkal jsem si… Přesun do Zbečna pod druhý kopec byl také v balíku, ale ten svou délkou už peloton dost nadělil, protože měl délku 3,1km (převýšení 163m). Uprostřed něj byl dokonce i krátký úsek z kopce, ale pak se silnice opět zvedla a muselo se jít ze sedla. Příjemné bylo, že na vrcholu se nacházela první občerstvovačka, kde byli všichni uplně v klidu a nikdo nikam nespěchal, prostě pohodička.

Postupně lidi vyráželi na další úsek a tento přejezd mi z celého závodu utkvěl v paměti asi nejvíc. Začalo totiž celkem pršet a právě nás čekal nepříjemný sjezd po kostkách na Křivoklátu. Kdo to tam znáte, je to o držku jet na suchu, natož na slizkých kostkách, takže jsem jel téměř krokem… Údolím jsme se dostali až do Roztok a časoměřič nám odpípnul další časovku, tentokrát s délkou 4,7km (převýšení 254m). Tenhle kopec se mi zajídal asi nejvíc i proto, že jsem ho neznal a nevěděl kdy bude vlastně končit. Na jeho vrcholu padlo rozhodnutí jet krátkou, takže jsem už pokračoval směrem na Nižbor. Po sjezdu do údolí Berounky jsme se chvíli paralelně připojili k závodu CMT Okoloprahy, ale naše časovka pokračovala 6,3km (převýšení 238m) směrem na Chyňavu po silnici, zatímco bikeři si to střihli terénem. Tam jsme se opět na chvilku dotkli bikové trati a hlavně jsme tam měli druhou občerstvovačku.

Opět v poklidu jsem se nacpal všemi druhy koláčů, zapil iontem a vydal se na poslední měřený úsek. Vzhledem k tomu, že pole už bylo roztahané a většina lidí jela dlouhou, už jsem jel solo do Nenačovic, kde nastal malý zmatek. Došlo k tomu, že ještě nějací závodníci přede mnou tam byli tak rychle, že pořadatelé nestihli připravit měřící zařízení, takže projelo pár lidí bez časomíry a pokračovali rovnou do cíle. V mém případě už bylo vše ready, a tak jsem zaklesl nohu do pedálů a vydal se na poslední nenáročný kopec 3km (převýšení 106m). Pak už jen zbývalo trefit do Chýně, kde v místním pivovaru byl cíl závodu, občerstvení a následné vyhlášení. Když to shrnu, tak to bylo 18,5km měřených úseků (převýšení 869m), ale celkem i s přejezdy cca 82km (1280m).

Odevzdal jsem čip, dostal jsem výpisy mých časů na účtence jak ze supermarketu a v klidu se najedl guláše. Postupem času, jsem stále více a více sledoval průběžné výsledky, kde jsem ke svému překvapení neustále figuroval na druhém místě. Když už na trati zbývalo posledních pár lidí, kteří nejspíš jeli dlouhou trasu, bylo to jasné – bude BEDNA! Dostal jsem hezký puntíkovaný vrchařský diplom a navrch ještě vyhrál praktickou podsedlovku v tombole:-)

Musím říct, že se mi závod fakt líbil, nejen svou koncepcí, ale i svou uvolněnou atmosférou. Abych jen nechválil, tak do příště by bylo dobré vyřešit ty vzpomínané komplikace s časomírou a taky trochu posílit značení trati na křižovatkách. Pořadatelé nám sice rozdali mapy, ale kdo to v těchto končinách nezná, těžko se na přejezdech orientoval. Každopádně pokud se tato silniční rallye bude konat příští rok, všem z Dexter BSK racing ji doporučuji jako hodně zajímavej závod, co lze odjet pohodově pospolu, i když výkonnost máme každý rozdílnou.

Categories : Uncategorized


0 Comments

Leave a reply